Charitativní aukce

Moje milované tchyně a já

Z celkové vydražené částky Světýlko obdrží 50%
Aktuální částka Výše příhozu
150 Kč
NEBO
Cena kup teď
180 Kč
Způsob doručení:
Zásilkou (poštovné hradí kupující), cena: 50 Kč
Prodejce
Martina
Aukce číslo:1668
Dní Hodin Minut Sekund
Do konce aukce zbývá
Humorná sbírka povídek o tchyních, které jsou inspirovány skutečnými příběhy ze života. V knize nechybí nadhled nad situacemi, jež nám někdy mohou připadat až neuvěřitelné. S tchyní Jaruškou vyšplháte lanovkou na Radhošť, s paní Singerovou proniknete do tajů meditace, se svéhlavou Lídou strávíte sobotu na hausbótu, s paní Millerovou budete krotit divokou dogu a s paní Dobiášovou si uvědomíte, že je někdy lepší vlastně žádnou tchyni ani nemít.
(Nová kniha s podpisem autorky.)

Ukázka z povídky Jaruška:


Ten nápad, abych na výlet do Těrlicka vzala i svou tchyni, jsem neměla rozhodně já. Přišla s tím kamarádka Tereza, hospodářka základní školy v Nuslích, jejíž zaměstnavatel toto turistické povyražení pořádal. V autobuse zbylo několik volných míst, která potřebovali zaplnit, a tak si Tereza vzpomněla na mě. A protože s sebou brala i svou maminku, připadalo jí geniální, aby jí společnost dělala právě má tchyně. Mně se to nelíbilo ani trochu, ale když jsem nápad doma konzultovala s manželem Honzou, odhodlaně prohlásil: „Uděláš jí tím radost, protože táta s ní odmítá jet kamkoliv mimo běžných nákupů.“ Chtělo se mi nahlas dodat, že se mu docela nedivím, ale polkla jsem tato slova, a rozhodla se tedy vykonat něco pozitivního pro rodinu.
Když mi prostřednictvím e-mailu dorazily pokyny k pobytu, začala jsem se docela těšit. Tchyně přípravy prožívala, jako by se poprvé balila na pionýrský tábor, a své nadšení přetavila do neustálého prozvánění, kdy mi pokládala naprosto neuvěřitelné dotazy. Každopádně mé dobře míněné rady příliš nevnímala. Na otázku, proč se mě tedy vůbec ptá, nedokázala samozřejmě
odpovědět. V duchu jsem proto svého rozhodnutí zalitovala, avšak vzápětí jsem si umínila, že ty tři dny s ní snad zvládnu v duchu hesla – co mě nezabije, to mě posílí.
Ráno v den odjezdu se celá parta, tvořená převážně učitelkami, sešla o půl sedmé před školou. Já mezi nimi nechyběla, zato po mé tchyni jako by se slehla zem.
Zkoušela jsem jí volat na mobil, pak i tchánovi, ale ani jeden to nezvedal.
Obsadili jsme sedadla v autobuse a Tereza mi oznámila:
„Pokud se tvá tchyně do deseti minut neobjeví, vyrážíme bez ní.“
„Je mi to jasný, nevím, co se stalo, nereaguje ani na textovky,“ pokrčila jsem bezradně rameny a myslela si o své ušlechtilosti jen to nejhorší.
Řidič odhodlaně nastartoval motor, když vtom v zátočině vyplula majestátní postava mé tchyně, která nesla kromě černé tašky na zip ještě jednu nákupní kostkovanou, jíž mávala ve vzduchu na znamení, ať na ni počkáme. Zatímco jsme si doma všichni v instrukcích
přečetli informaci o polopenzi, a většina z nás se proto omezila na malý batůžek, tchyně...